Před deseti lety jsem hrál poměrně nekontrolovaně, ale nakonec jsem si stanovil jasná pravidla, podle kterých sázím dodnes.

Začínal jsem sázet fotbal a hokej jako víkendovou zábavu. Tehdy jsem moc neřešil nějaká pravidla, sázky moc nezvyšoval a sázel jen pro zábavu. Jenže tenhle volný styl byl trochu nepřehledný a dostavily se první problémy. Zjistil jsem navíc, že můžete sázet odpoledne a pak, když to nevyjde, můžete zaběhnout na pobočku znovu. Nemůžu říct, že by se mi nedařilo. Ale v tom množství sázek neudržíte systém a občas chybu prostě uděláte. Jen já neměl pocit, že je třeba s tím něco dělat. A pak najednou měsíční bank nestačil a já si začal půjčovat od kamarádů. Celá tahle neřízená sranda trvala rok a půl, kdy jsem to točil stylem: půjčka – výhra – splátka dluhu – půjčka – výhra – splátka dluhu, a tak pořád dokola. Bohužel jsem ani to neuhlídal a nasekal dluhy, které už takhle splatit nešly. V tu chvíli jsem ocenil podporu rodiny a došlo mi, že to není nejlepší cesta. Následovala pochopitelně pauza, která trvala zhruba rok. Už předtím jsem si ale uvědomil, že ze sázení pro zábavu už předtím dávno sešlo a v podstatě o žádnou příjemnou aktivitu nešlo. Věděl jsem, že napořád se ho ale zříct nechci, protože v menší a kontrolované míře je to vlastně docela fajn. Využil jsem „volný“ čas k tomu, že jsem na internetu studoval různé příručky, rady a návody na to, jakou cestou se vydat, abych v tomto směru uspěl. Našel jsem si svou vlastní cestu. Mám své limity, svůj plán a toho se držím. Sázení je pro mě konečně zase zábava. Co vyhraji zase vsadím. Učím se hodně o sportech, na které sázím a nečekám, že budu pořád vyhrávat. Přemýšlím o tom, jak hraju i za kolik. Ono to podle mě jinak nejde. Už jednou se to se mnou roztočilo a díky tomu vím, že je potřeba určitá disciplína a přemýšlet o hraní hlavou.