Terapeutická práce v kontextu hazardního hraní

...A dále poskytovat služby rodinným příslušníkům a partnerům osob s adiktologickým problémem. Dále se snažíme o snižování negativních důsledků rizikového chování u osob ohrožených návykovým chováním.

Jaké služby Vaše centrum komplexní péče nabízí a kde se s Vámi dá setkat?

Centrum komplexní péče nabízí odborné sociální poradenství a terapii pro lidi, kteří mají problém s nějakým typem závislostního chování. Zejména jde o hazardní hráče, dále o lidi s jinými typy tzv. nelátkových závislostí (řádíme sem např. netolismus – závislost na internetu, workoholismus aj.). Sekundárně pracujeme také s lidmi, kteří mají problém s návykovými látkami. Zároveň pracujeme i s blízkými osobami – zejména rodinnými příslušníky závislých osob. Terapie poskytujeme hlavně individuálně (jeden na jednoho), je ale možné také sezení s celou rodinou nebo s párem a pořádáme také dvě terapeutické skupiny. V týmu máme také dluhovou poradkyni, která našim klientům může pomoci řešit jejich tíživou finanční situaci. V neposlední řadě pořádáme preventivní programy na základních školách a besedy na středních školách, jejichž tématem je právě prevence vzniku patologického hraní.

Takže máte i skupiny?

Ano, skupiny máme dvě. Tou, která funguje déle, je podpůrná skupina pro abstinující hazardní hráče. Podmínkou vstupu do této skupiny je alespoň tříměsíční abstinence od hazardního hraní. Skupina se schází jednou za měsíc. Na této skupině se setkávají lidé, kteří abstinují různě dlouhou dobu a mohou si vzájemně předat své zkušenosti. Například to může být tak, že ten, kdo abstinuje už dlouho, řekne něco důležitého člověku, který abstinuje krátce a obohaceni jsou potom oba. Jeden se něco hodnotného dozvěděl a druhý může zažít pocit, že jeho minulá negativní zkušenost může někomu jinému pomoct. Členové skupiny také mohou zažít pocit sounáležitosti a setkat se s lidmi, kteří prošli nebo procházejí podobnými problémy. 

Druhá, mladší je skupina pro osoby blízké lidí se závislostí. Schází se jedenkrát za čtrnáct dní a je o ni velký zájem. Řekl bych, že terapeutické faktory jsou podobné, jako u skupiny pro abstinující hráče. Já působím ve skupině pro hráče a skupiny pro osoby blízké se neúčastním, takže toho o ní nemůžu říct tolik.

Jak se k Vám člověk může dostat?

Stačí si dopředu domluvit schůzku, ať už telefonicky na čísle 773 996 916, nebo přes e-mail terapie.olk@podaneruce.cz. Sídlíme v Olomouci na adrese Dolní náměstí 2, dále máme pobočky v Prostějově, Zábřehu na Moravě a v Hanušovicích. Naši klienti musí být starší patnácti let a měli by řešit nějaký problém v oblasti závislosti – ať už své, nebo někoho blízkého. Službu poskytujeme zdarma a anonymně. 

Jaká je přesně tvoje náplň práce?

Poskytuji odborné sociální poradenství a terapii v oblasti závislostního chování. Většinu své pracovní doby trávím individuálním setkáváním s klienty. Obecně se to asi dá říct tak, že člověk dorazí ke mně do kanceláře a já se ho ptám, co ho trápí a co by potřeboval, aby se mu dařilo lépe. 

Pokud to vztáhnu na hazardní hráče, tak ti nejčastěji přijdou v situaci, kdy se dlouhodobě věnovali hazardu, prohráli velké množství peněz a vzali si půjčky, které už nejsou schopni splácet. Blízké okolí na to právě přes hráčovy dluhy přijde a situace se začne nějakým způsobem řešit. A jedním z těch způsobů řešení je, že zkontaktují naši službu a hazardní hráč dorazí ke mně do kanceláře, buď sám, nebo právě s podporou někoho blízkého. Já se s tím člověkem snažím zmapovat situaci a zformulovat jeho zakázku, čeho by chtěl využíváním naší služby dosáhnout. Samozřejmě většinou lidé chtějí přestat hrát. Následně bych svou práci rozdělil na poradenskou a terapeutickou složku. V té poradenské jde o předávání informací, například o existenci Registru osob vyloučených z hazardních her. V té terapeutické části práce jde více o to pomoci klientovi nahlédnout, jakou funkci hazardní hra v jeho životě plnila a jak se sebou pracovat, aby mohl žít vyrovnaný život bez nějaké formy závislosti.

Takže jde o nějaké dlouhodobější terapie?

Je to různé. Někteří klienti mají zájem zejména o tu poradenskou část mé práce. Zapíší do registru, nastaví si nějaká další preventivní opatření – například správu financí osobou blízkou, blokaci reklamy na hazard v mobilu, naplánují si strukturovaný denní režim, aby jim myšlenky nezabíhaly k hazardu, vymyslíme nějaký krizový plán, co dělat, jak překonat nutkavou chuť si zahrát, kdyby přišla. To může zabrat tak šest setkání a některým lidem to stačí. 

Jsem ale vždycky rád, když je klient se mnou ochoten přemýšlet o věcech více do hloubky, zkrátka má zájem také o tu terapeutickou složku práce. S nadsázkou se asi dá říct, že v poradenské oblasti nabízím určité „odpovědi“, ale v té terapeutické kladu spíš otázky. Pokud to mám v krátkosti shrnout, tak bych řekl, že hazardní hraní hraje v životě klientů nějakou roli a má svoji funkci. Jaká funkce to byla, v jakých oblastech se projevovala a co se stane, když najednou zmizí? Čím se to prázdné místo zaplní? Taková spolupráce může trvat různě dlouho, tři měsíce, rok, nebo déle. 

Kdybych ale měl uvést nějaký typický model spolupráce, tak bych řekl, že se s klientem setkám nejdříve dvanáctkrát ve frekvenci jedenkrát týdně a potom dochází k určitému rozvolnění. Klient začne chodit jednou za měsíc individuálně a jednou za měsíc na skupinu. Po nějaké další době už jenom na skupinu. Jedná se ale jen o nějaký typizovaný příklad a s každým klientem si délku a frekvenci setkávání dojednávám individuálně.

A to tedy jak pro lidi se závislostním chováním, tak jejich blízké?

Ano, pro osoby blízké nabízíme stejné služby, jako pro lidi se závislostním chováním. Řekl bych, že vše, co jsem řekl v předchozí odpovědi, platí stejnou měrou i pro osoby blízké. Někdo si jde v uvozovkách jen pro radu co dělat a co nedělat, někdo jiný je více ochoten zamyslet se, jak se mu stalo, že se ocitl v blízkém vztahu se závislým člověkem, co to s ním dělá a jak s tím může sám za sebe zacházet.

Proč může být terapie přínosná i pro blízké?

Blízké osoby se často snaží závislého člověka zachránit, nějakým způsobem ho přesvědčit, aby začal abstinovat. Snaha pomoci závislému se může stát ústředním tématem jejich života do takové míry, že zapomínají na své vlastní potřeby nebo potřeby dalších blízkých lidí. Je přitom velice těžké donutit nějakého člověka změnit své chování, když on sám se změnit nechce. Myslím, že terapie může osobám blízkým pomoci odpoutat svou pozornost od závislého člověka a soustředit se také na sebe a na své potřeby.

Napadá tě na závěr něco, co bys rád zmínil?

Možná jen taková myšlenka - Stejně jako má hráč svoji představu, že musí vyhrát zpět své prohrané peníze, tak někdy i blízká osoba má dojem, že energii, kterou investovala do vztahu se závislým člověkem se jí jednou musí v dobrém vrátit a závislý se „polepší“. Nicméně to tak nemusí fungovat a často, i přes veškerou snahu blízkých osob, závislý člověk pokračuje. Myslím, že terapie je dobrá právě v tom, že nám umožní zamyslet se nad našimi dosavadními vzorci chování a zvážit, jestli nám vyhovují a ukázat jaké máme případné další možnosti. 

Odkaz na članek: https://www.nabertekurz.cz/svepomocne-informace-a-lecba/terapeuticka-prace-v-kontextu-hazardniho-hrani~a377

Zdroj: www.nabertekurz.cz